Islandský kůň
Drsný ostrov Island se stal domovem koní teprve po roce 871 n. l., kdy se tam usadili norští vystěhovalci. Ti přivezli norské poníky a fjordlingy a postupně se na ostrov dostávali i koně ze Skotska, Irska a z ostrova Man. Byli to vesvěs malí koně severského typu. Z jejich směsy vznikl islandský kůň. Od roku 930, kdy byl dovoz cizích koní na ostrov zakázán, se chová v čisté formě. Podle rozměrů je to pony, ale Islanďané ho důsledně označují jako koně a velmi si ho cení v práci i ve sportu.
Islandský kůň měří v kohoutku 125 až 135 cm, ale může být i větší. Dosti velká, hrubá hlava má silné žuchvy. Tělo je krátké, zavalité, silné nohy mají krátké holeně a vynikající kopyta. Velmi hluboká hruď měří v obvodu přes 150 cm. Kštice, ocas a hříva jsou bohaté a husté, srst je tvrdá, v zimě huňatá s mimořádně teplou podsadou. Barva je libovolná, původní je šedá a plavá. V poslední době se věnuje větší pozornost výběru barvy, je uznáno 15 typů a kombinací. Asi polovina islandských koní se chová po celý rok volně, v zimě se přikrmují i rybami. Jsou úžasně otužilí a zdatní, mají vynikající orientační smysl, skvělý zrak a jistý pohyb v terénu. Prosluli svým mimochodem, zejména rychlým "toltem", který se uplatňuje na závodech. Islandský kůň je všestranný, vhodný ke každé práci, ale chová se i pro maso. Na jeho schopnostech bylo postaveno celé hospodářství ostrova. Dnes se uplatňuje ve sportu, zejména na dostizích. Proto se věnuje celá pozornost chodům. Hodí se i k drezuře, teréním a turistickým jízdám. Zřídka se vyváží.
Irský Tinker
Tento krásný strakáš piebald, který pochází z Irska je tažný kůň. Není oficiálně uznáván plemenem, ale jen typem koně.
Původ irského tinkera není zcela jasný. Před nedávnem nebyl příliš znám
ani v Evropě a nemá svou vlastní plemennou knihu. Na jeho vzniku se
zřejmě podíleli shirové, clydesdalové, welsh cobové, fellský a daleský
pony. Tito strakatí koně pocházejí z Irska, Anglie a Walesu.
V době průmyslové revoluce (1880) začali cikáni vyměňovat tinkery za
mohutnější tažné koně, kteří uvezli větší náklady. Strakoši se tak
dostávali na okraj zájmu. Další velké změny přišly s 2. světovou
válkou, tehdy si cikáni oblíbili jiné zbarvení a preferovali tygry
(hermelíny).
Kohoutková výška tinkerů se pohybuje mezi 135 - 158 cm, v současné době
se chová v lehčím tažném typu a pony typu. Odborníci mají problém je
přiřadit k určitému druhu - jejich výška je sice menší, tělesná stavba
však odpovídá chladnokrevníkovi. Typickým znakem je černobílé nebo
hnědobílé zbarvení, občas se vyskytnou i vraníci s odznaky. Mají
bohatou hřívu, silně ožíněný a velmi dlouhý ocas a bohaté hedvábné
rousy.
Tinker je velice odolný, ve své domovině je chován celoročně venku,
dobře snáší volné ustájení a nemá aklimatizační problémy. Nejraději je
ve společnosti jiných koní, protože má vyvinuté sociální cítění.
Zajímavá je i jeho láska k vodě, pokouší se "vykoupat" i v malé kaluži.
Srst není třeba příliš upravovat, při plísních kůže pomůže pravidelné
mytí. Rousy se musí udržovat v čistotě denním kartáčováním. Před
výstavou je třeba rousy umýt a vetřít do nich jemné piliny, které je
vybělí a načechrají.
Povaha tinkera je velmi dobromyslná a rozvážná. Koně mají pevné nervy,
ve vypjatých situacích však můžou být tvrdohlaví. Člověkem jsou snadno
ovladatelní.
Využití: Výborný jezdecký kůň,vhodný i do zápřeže.
Komentáře
Přehled komentářů
jooooooooo to je nej plemeno koníka a frísánek taky
tito dva jsou nej!!!!!!!!!!!!!!!!!
Je to určo plemeno!!!
(kája, 24. 3. 2008 19:57)Ahojky, Irský Tinker se jinak říká Irský Cob:-)A je to strašně hezkej kůň..... :-)
ale je to plemeno
(nuninka-majitelka blogu, 24. 10. 2007 19:19)Ale je to plemeno, kde si vzala, že to plemeno není? :-)
jooo
(sasík55, 2. 1. 2009 16:42)